Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem fanoušek. „Novou naději“ jsem viděl ve druhé třídě základní školy a zrodila se tak celoživotní láska. Impérium vrací úder a Návrat Jediho jsem dříve četl, než jsem je hltal na satelitu, protože za komunistů se sem tyto filmy dostávaly těžce. Knihy jsem četl tolikrát, že když jsme se sešli u kámoše, který jako jediný ve třídě měl satelit, a já posvátně hltal pátou epizodu na německém RTL, tak jsem všem ostatním spolužákům překládal bez hlubší znalosti němčiny, protože jsem dialogy z knihy uměl zpaměti. Už dlouho jsem nezažil tak intenzivní pocit očekávání jako před epizodou VII. Nemohl jsem se soustředit. Ten den jsem čas trávil v očekávání. DNESKA to přijde. Píšu to hlavně proto, že na sedmou epizodu jsem měl už z počátku ta nejpřísnější fanouškovská kritéria.
A verdikt? J. J. Abrams to dokázal. Nové Star Wars jsou vtipné, dramatické, epické i akční. A nejen to, mohu pokračovat. Fenomenální kamera, dýchající svět, výborní herci, ... To vše v jednom balení.
Už když se rozezní tradiční kultovně letící titulky a ozve se opět geniální hudba Johna Williamse, víte, že je to tady a jen se modlíte, aby semičku někdo nepodělal jako jedničku. Zvláště, když práva nyní vlastní pohádková velkovýrobna Disney. Naštěstí to není znát. Síla se probouzí je, více než čímkoliv jiným, poctou původní sérii. Skalní fanoušci proto budou nadšeni, protože různých vodítek a narážek pro fajnšmekry je nepočítaně. Abramsovi se podařilo něco podobného jako se Star Trekem. Možná tu není tak odvážný, hra na jistotu je patrnější, ale fanoušci budou zcela jistě stejně nadšení. Konzervativnost je asi tím jediným, co mohou někteří vytýkat. Z mého pohledu je to však plus.
Nové postavy se drží trochu zpátky. Nenechají nás nahlédnout příliš hluboko do svých osudů a předpokládám, že tvůrci nechávají nějaká ta odhalení do příštích dílů. Náznaků je hodně a budou vás napínat a dávat popud k diskusím minimálně do přespříštích Vánoc. Kdykoliv se však na scéně objeví „stará garda“, tak je to prostě fantazie. Abrams vás nechá zažít přesně to, co nové hrdiny, kteří o „staré gardě“ mluví jako o legendách ze starých mýtů. On Luke Skywalker opravdu existoval?
Proti ostatním filmům dnešní éry celá ta "pohádka" vypadá opravdově. Tím chci říci, že pokud se mohly stavět kulisy, stavěly se kulisy. Pokud jste mohli nějakého emzáka namaskovat, tak jste ho namaskovali, místo toho, aby byl vyrenderován. Pokud CGI, tak je vidět, že si dal někdo práci, aby to jako CGI nevypadalo. Peníze jsou na nových Star Wars vidět, ale nesnaží se tím prvoplánově oslnit.
To vše spolu s příběhem předkládá novou, která jde na ruku fanouškům i otevírá dveře současné mladé generaci. Star Wars: Episode VII - The Force Awakens ponechává to nejlepší ze staré série a přidává dravější tempo a rychlejší akci. Obrození série se podařilo beze zbytku.
Nové Star Wars jsou vtipné, dramatické, epické i akční. A nejen to, mohu pokračovat. Fenomenální kamera, dýchající svět, výborní herci... To vše v jednom balení.
9,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Falcon Stopáž: 136 min
Režie: J.J. Abrams
Scénář: Lawrence Kasdan, J.J. Abrams, Michael Arndt
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: John Williams
Hrají: Daisy Ridley, John Boyega, Adam Driver, Oscar Isaac, Harrison Ford, Carrie Fisher, Peter Mayhew, Lupita Nyong'o, Andy Serkis, Domhnall Gleeson, Anthony Daniels, Max von Sydow, Gwendoline Christie, Simon Pegg, Kiran Shah, Greg Grunberg, Emun Elliott, Brian Vernel, Yayan Ruhian, Sebastian Armesto, Warwick Davis, Mark Stanley, ...
J. J. Abrams je borec. Původní zděšení nad prodejem práv společnosti Disney vystřídala spokojenost, jak byl odkaz George Lucase zpracován. Především je pryč jeho pitvoření, barevnost a velkolepost. Nové Hvězdné války jsou příběhem malého počtu lidí, na jejichž rozhodnutí závisí osud všech. Ano, jak bylo řečeno v hlavním článku, je to návrat ke kořenům. Příběh má svá slabá místa a některé návraty jsou až moc „našroubované“. V předchozí, „Lucasově“, trilogii mě zaujal koncept v pozadí, jak měl všechno dokonale Palpatine vymyšlené (vyvolání občanské války, hra na obě strany…). Z nového příběhu mám dojem, že ten někdo v pozadí chce získat světovládu tradičním silovým řešením, rozdrtit, zničit, ovládnout. Chybí mi chytré politikaření kancléře, ale uvidíme, co přinese budoucnost. A , nemohu se nerýpnout, TIE fighter je jednomístný, vejde se dovnitř jen pilot a střelec v jedné osobě. A také by už páni scénáristi, ať už jsou za ta desetiletí kdokoliv, mohli přestat se stavěním a okamžitým ničením stále větší a větší Hvězdy smrti.
Zpracování, scénář, kamera, to je zcela jiná káva, než v předchozí trilogii. Všechna čest Georgi Lucasovi za stvoření tohoto fenoménu, avšak Abrams je Pan režisér. Dokonale vymyšlené scény, vynikající hra světel nejen když vzduchem létají světelné meče, ale kdykoliv je třeba zdůraznit sílu okamžiku. Především je nový příběh drsnější a temnější. Motivy obou hlavních „silových“ protagonistů jsou také trochu nové. Kylo Ren strašně moc chce být zlý a mocný, ale nedokáže v sobě potlačit člověka, váhavost, záchvaty vzteku, strach, zbabělost. Rey do všeho tak nějak spadla a jako ve svém neradostném dětství, nějak se s tím popere, aniž by měla potuchy, co je síla zač.
Oproti zděšení, které vyvolala Skrytá hrozba, tentokrát je z mé strany naprostá spokojenost. K maximu zatím nepřistoupím. Jako samostatný film až příliš odkazuje na budoucnost a některé věci nechává otevřené. Je to však slibné, velmi slibné.
22. prosince 2015
Dalas
7,5 / 10
A je to tady zas a zdá se, že na pěkně dlouho! Těšil jsem se, a moc rád to přiznám. Zůstávám však stále trochu zaskočený tím skoro až doslovným restartem bezmála 40 let staré série, ale přesto nakonec celkem jednoznačně vítězí spokojenost. Proč? Tak hlavně proto, že nová sága nepostrádá zajímavé charaktery, které skvěle doplňují ty důvěrně známé. Nástup zestárlých hrdinů na scénu byl taktéž dávkován citlivě a promyšleně. Infantilita a "pixarovost" předchozích tří Lucasových filmů je pryč a my máme tak před sebou další zdánlivě beznadějný boj hrstky rebelů proti nacistickému, pardon vesmírnému impériu zla. Někdo by mohl namítnout, že chybí pojítko mezi finálním vítězstvím v Epizodě VI a mocnou Temnou stranou v epizodě nové. Ale na to všechno bude zajisté dost času, vzhledem k tomu, kolik na tomto tématu hodlají ve studiích Disney vytěžit. Těšme se nová dobrodružství, ale příště to bude chtít předsi jen o ždibeček víc. Čeho? To je na delší diskusi.
22. prosince 2015
Marigold
9 / 10
Námitky, že vidíme podruhé totéž, chápu. Jen bych opravil: vidíme to po tisící a jedné, stejně jako hrdinu tisíce a jedné tváře a jeho příběh o iniciaci. Namísto snícího Skywalkera je tu opatrnější a usedlejší Rey, která do víru klasického SW dobrodružství padá tak trochu proti své vůli. Struktura odkazuje jasně k nové naději, motivická struktura vztahů spíše k dalším dvěma epizodám. Sága rodu Skywalkerů pokračuje v dospělém a zneklidňujícím duchu: zdá se, že démoni minulosti nemohou být jen tak zapomenuti a dilemata Síly se budou opakovat. Nadání je i prokletím, starých i mladých. Dojem přílišné variace rodinných dilemat tlumí skvělý Kylo Ren, který je vším možný, jen ne kopií Anakina - zaslepený fanatik, zbabělec, banální zlo, živý lidský typ, vše, co se s odstupem v případě zárodku Darthe Vadera nepovedlo dosáhnout. Všechny náznaky a načrtnuté linie ve mně budí zájem a (novou) naději, nechybí jim potenciální twist a civilní intenzita. Namítat, že Abrams na rozdíl od Star Treku "neudělal zas tak moc", je pomýlené především proto, že Star Trek nikdy neměl tak silný jednotící styl a "povinnou strukturu". Abrams udělal dost. SW oživil, vdechl jim život, který digitální Lucasovo běsnění zadusilo. Na všem najednou záleží, všechno má duši. Nejen proto, že to je nostalgické, ale proto, že se jedná o návrat ke staré dobré pohádce s rozměrem antického dramatu. Přes veškeré nedostatky mi Síla popletla hlavu a udělala přesně to, co od SW očekávám - katapultovala mě do jedné vzdálené Galaxie a už několik dní mě z ní nepustila ven.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.